Článek
Atmosféra doma byla plná nejistoty – nic nebylo skutečně dané. Slíbilo se, že něco bude jinak, ale nikdy to tak nebylo. Nedalo se na nic spolehnout. Plány jsme často měnili z minuty na minuty, dle tátova stavu. Abych vůbec dokázala žít v takovém chaosu, začala jsem přetvářet realitu. Neustále jsem si představovala jiný konec situací. V mé mysli se vše měnilo k lepšímu. Jinak bych tu skutečnost neunesla. Ale postupně se tento způsob myšlení proměnil v čin. Už jsem nejen fantazírovala o tom, jak by to mělo být, ale začala jsem aktivně ovlivňovat a řídit životy druhých. Zvykla jsem si zastávat roli toho, kdo vyřeší problémy za ostatní. Pomáhala jsem rodičům, prarodičům ale i kamarádům.
Za rodiče jsem přebrala domácí povinnosti: úklid, vaření, organizování nákupů, papírování, daně, soudní záležitosti, pojištění, atd … Snažila se rozhodovat za rodiče, aby jejich život směřoval správným směrem. Řešila problémy, které by měli řešit sami, protože jsem věřila, že bez mé pomoci by se všechno zhroutilo. Měla jsem pocit, že to vím líp než oni sami. Nevěřila jsem, že by se rozhodli správně. A tak jsem se stala závislou na řešení jejich života. Tato role mi dávala smysl. Věřila jsem, že pokud se budu snažit dostatečně, pokud budu všem pomáhat, jednoho dne se situace zlepší. Byla to jediná jistota, kterou jsem měla. Bez této činnosti bych se propadla do temného místa beznaděje a bezvýznamnosti. Asi bych byla jen v depresi a nevěděla co mám dělat. Tato role mi dodávala víru, že jednou, až udělají vše, co říkám, to bude dobré.
Jenže moje řešení nefungovalo. Nic se skutečně nezměnilo. Naopak to dalo mému tátovi větší prostor proto, aby pil, protože neměl žádné povinnosti a odpovědnost. Jednoho dne jsem si uvědomila, že tahle role mi už neslouží. Že už nejsem dítě, které se snaží zachránit rodiče, ale žena, která potřebuje zachránit sama sebe. Mám svoji vlastní rodinu a povinnosti a kvůli záchraně svých rodičů trpí moje dítě. Že na něj nemám čas, náladu. Pořád přemýšlím, jak pomoct mámě. A nestíhám své vlastní povinnosti.
Poučení: Spoluzávislost byla kdysi mým záchranným kruhem, ale dnes mě táhne ke dnu. Naučila mě přežít, ale dnes mi brání skutečně žít. A je čas ji opustit.
