Článek
Takhle začíná zajímavá zpravodajská analýza deníku The Wall Street Journal. Text vychází z operací, jako byl zásah izraelských zpravodajských služeb proti Hizballáhu v Libanonu loni na podzim nebo nedávná akce ukrajinských tajných služeb proti ruským strategickým bombardérům. Staré dobré klamavé a špionážní operace se tak dostaly do popředí nejaktuálnějších vojenských konfliktů 21. století.
Technologický pokrok ztělesněný drony, komunikačními sítěmi, malými, ovšem silnými bateriemi a výbušninami může změnit průběh války, zvláště když je spojen s řemeslnou profesionalitou.
„Dnešní technologie přinášejí mnoho nových možností. Máte mnohem širší pomyslnou plochu, kde lze nepřítele najít a kde je zranitelný, a můžete snadno obejít řadu fyzických bariér, které dříve obejít nešlo,“ říká v textu Eyal Cohen, bývalý ředitel divize v izraelské tajné službě Mosad.
„Samozřejmě že nové technologie může využívat i druhá strana konfliktu – každá strana má dvě mince. Záleží na tom, která strana je sofistikovanější ohledně zranitelnosti druhé strany. Kvalita je jako vždy především v lidech. Technologie stále funguje na ramenou lidí, nikoli naopak,“ dodává Cohen.
Úspěch spočívá ve schopnosti správně odhadnout nové příležitosti – a to je něco, kde mohou být mocnosti jako Rusko či USA nakonec velmi pomalé. „To, že Hizballáh neodhadl slabiny v zásobovacích řetězcích pro objednané telekomunikační technologie, a to, že Rusko vůbec nepočítalo s možným útokem na letiště, lze jednotně pojmenovat jako nedostatek imaginace. Když dokážete boxovat nad svou váhovou kategorií a omezit následný protiúder, může to srovnat síly na hřišti,“ říká v článku Brian Katulis, vedoucí vědecký pracovník Institutu pro Blízký východ.
Několikastupňová izraelská operace, která nasadila výbušniny do pagerů používaných Hizballáhem a následně v Teheránu cíleně zasáhla Hassana Nasralláha, nejméně dočasně změnila poměr sil na Blízkém východě.
V tomto případě ale šlo i o výsledek mnoho let trvající snahy infiltrovat Hizballáh a jeho íránské sponzory. Izrael nejenže oslabil teroristickou skupinu, nýbrž taky ukončil její nadvládu nad libanonskou regulérní vládou. Díky tomu taky vznikly podmínky pro pád režimu v Sýrii o dva měsíce později a celkové snížení regionální síly Íránu.
Ukrajinská operace, která cílila na pět ruských vojenských letišť, jež jsou sídlem flotily ruských strategických bombardérů, byla také důsledkem velmi dlouho připravované zpravodajské operace hluboko v týlu nepřítele. Simultánní útoky pomocí dronů ukrytých v prefabrikovaných domcích na korbách náklaďáků ukázaly, že i ty nejvzdálenější oblasti Ruska se mohou stát terčem ukrajinských útoků. A že Ukrajinci dokážou pracovat i uvnitř ruského policejního státu, plného špehů a dohledu. Čtyři z pěti letišť byly zasaženy, jedno z nich se dokonce nachází severně od Mongolska. Pátý odpalovač dronů měl technickou závadu.
Ukrajina zasáhla celkem 20 strategických letounů a zcela jich zničila 12, což lze ověřit jednak z fotografií pořízených samotnými drony, jednak z nezávislých satelitních snímků. Útok vážně poškodil ruskou schopnost používat střely s plochou dráhou letu, což byla jedna z hlavních ruských výhod ve válce.
Rusko vlastnilo před útokem 112 strategických bombardérů Tu-22 a Tu-95. Země už dnes nemá schopnost tato letadla vyrábět, navíc funkční byla pouze polovina flotily. Ukrajina přitom během operace s názvem Pavučina nezasáhla žádné civilisty.
Faktem je, že Ukrajinci dlouho mluví s obdivem o izraelských zpravodajských schopnostech a nechávají se v mnohém inspirovat Mosadem. Ukrajinští experti v článku vysvětlují, že když Izrael v 70. letech čelil existenčním hrozbám, přežil díky schopnosti asymetrického válčení. I Ukrajina musí přemýšlet a plánovat asymetricky. Už využila inovativní námořní drony a výrazně například omezila schopnost ruské černomořské flotily v místě operovat a manévrovat.
Důležité je, že Ukrajina dnes dokáže operovat v týlu nepřítele a je tam trvale přítomna. Je to jistě důležité i symbolicky – kvůli zpravodajské minulosti ruského prezidenta Vladimira Putina, který byl jak známo důstojníkem KGB. I kdyby operace nezvrátily výsledek války, je vytváření chaosu a paranoie v řadách nepřítele stejně důležité jako skutečné fyzické dopady útoků.
Analýza WSJ je ještě dlouhá, ale našince drobně potěší, že je v ní citován také Tomáš Kopečný, český zmocněnec pro pomoc Ukrajině.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
