Článek
Snažila jsem se to podat citlivě. Ale když vaše čtrnáctiletá dcera vážně věří, že ji čeká kariéra modelky, i když měří sotva 160 centimetrů, má křivá záda a už druhý rok nosí rovnátka, někdo jí to musí říct. Já si tu roli matky-zabijáka klidně převezmu. Protože svět se s ní mazlit nebude. Tak proč bych měla já?
Pravda není krutá. Pravda je nutná.
Nemám potřebu hrát si na americkou motivační matku, co každé ráno dceři šeptá do ucha, že může být čímkoli, čím chce. Ne, nemůže. Život není pohádka. Život je drsnej trh, kde tě sežerou dřív, než vůbec vyjdeš na molo. A já jsem si řekla, že když ji toho ušetřím teď, možná mi za pár let poděkuje.
Sny nejsou pro každého
Chápu, že je teď cool podporovat děti ve všem. Dovolit jim snít, rozvíjet se, cítit se jedinečně. A pak se nestačíme divit, kolik máme „umělců“, co sedí u rodičů v obýváku, protože neumějí nic jinýho než cvakat selfie. Moje dcera se rozhodla, že chce být modelka. A její hlavní kvalifikace? Sleduje Instagram a umí udělat duckface.
Tak jsem si sedla, zhluboka se nadechla a řekla jí to: „Nebudeš modelka. Nikdy. A ne proto, že bych tě neměla ráda. Ale protože tě mám ráda dost na to, abych ti nelhala.“
Pláč? Ano. Ale i probuzení.
Samozřejmě že brečela. Samozřejmě že mě nenáviděla. Pak jsme si ale sedly a začaly mluvit o tom, co jí fakt jde. O tom, že má talent na psaní. Že miluje historii. Že možná nebude stát na mole, ale může stát u pultu ve vlastní knihovně, nebo učit lidi něco, co má hloubku.
Nezničila jsem její sen. Zničila jsem iluzi. A to je sakra rozdíl.
Mám být tolerantní? K čemu?
Mám být jako ostatní matky, co podporují každou ptákovinu, jen aby doma byl klid? Mám mlčet, když se holka řítí do zdi? Mám jí mávat a říkat „jen leť“, když vidím, že nemá křídla? Ne. Tuhle hru nehraju. Jestli má vyrůst v silnou ženskou, tak se musí naučit zvládat pravdu. A pravda je, že svět nečeká s otevřenou náručí na každou holku, co si myslí, že je hvězda.
Žití v realitě
Možná si teď říkáte, že jsem necitlivá, necitelná, zlá. Možná si myslíte, že dítěti se nemají bourat sny. Ale já říkám, že některé sny se mají zničit včas, aby mohly vyrůst nové. Pevnější. Reálnější. A hlavně: vlastní. Ne ty odkoukané z Instagramu.
