Článek
Za mě nejpovedenější část série Skotské knihkupectví. Romány, které ji tvoří, nemusíte nutně číst postupně, můžete je číst na přeskáčku podle toho, jaký vás podle anotace nejvíc zaujme, ale pokud jste ještě nezačali, začněte od prvního dílu, tedy od Pojízdného krámku snů. O něm jsem psala v předchozí recenzi. V něm se vůbec poprvé seznámíme se skotskou vesničkou Kirrinfief a s jejími obyvateli.
Místo knihovnice Niny (o ní se taky zmíním) tu máme Zoe. Zoe je mladinká svobodná matka. Se svým malým synkem, který nemluví, i když už na to má věk, a je bázlivý odcestuje do skotské vesničky Kirrinfief, aby na dočasnou dobu zastoupila Ninu a vedla její pojízdné knihkupectví. K tomu si přibere práci au pair v rodině bohatého muže jménem Ramsay, jenž žije v obrovském sídle na kopci nad vesnicí. Má pečovat o jeho tři děti, od nichž utíká jedna chůva za druhou. Navíc o Ramsayho ženě kolují po vesničce různé zvěsti.
Tolik stručné nastínění příběhu.
Co brzy jasně vyvstane, je podobnost s nejznámějším románem Charlotte Brontëové. Je tu zjevná inspirace její Janou Eyrovou. Díky tomu rychle zjistíme, co se s Ramsayho manželkou stalo. Ale to není podstatou příběhu. Ta tkví opět v novém začátku, v navázání nových přátelství, zapadnutí do místní komunity a ve vzplanutí lásky mezi laskavou Zoe a lehce tajemným Ramsaym, třebaže i tady by se autorka navázání jejich pouta mohla věnovat detailněji a nešetřit řádky. I napodruhé se totiž romantika odehrála poněkud zrychleně.
Větší prostor a vývoj je věnován jednak tomu, kterak si Zoe svou milou a starostlivou povahou postupně získá všechny Ramsayho děti a vytvoří si s nimi láskyplný vztah, a taktéž němému synkovi Zoe, jemuž změna prostředí prospěje natolik, že se z nemluvného a vyplašeného chlapce stane veselý kluk, jenž začne mluvit, a dokonce si najde blízkého kamaráda v nejmladším z Ramsayho dětí, což mu rozzáří jeho dětský svět. Právě přátelství mezi dvěma chlapci je vylíčeno roztomile a patří k nejlepším pasážím příběhu.
Název románu je vzhledem k ději poněkud nepřesný, to zjistíte sami, ale nad tím bych mávla rukou. Jen kdyby někdo očekával, že tu půjde o knížky, tak ty jsou tu přítomny méně, než je tomu v prvním dílem.
Vrací se i postavy známé z první části. Samozřejmě jde o Ninu čekající prvního potomka, ta je tu jednou z okrajových postav. Díkybohu jen okrajových. Je totiž vylíčena způsobem, kdy její okrajovost ani trochu nevadí, ale je vítaná. Jestli totiž ve „vlastním“ příběhu budila spíše antipatie, tady je vyloženě protivná. Její chování je naprosto nepochopitelné, a vůbec nesouzní s tím, co sama zažívala, dělala nebo říkala. Jako by se jí proměnila osobnost.
Naštěstí to všechno zachraňuje ohleduplná Zoe a její synek.
A samozřejmě Skotsko!
Colganová, Jenny: Knihkupectví u jezera, Argo, vyd. 1., 2021
