Článek
Dívka, se vracela domů, když ji na opuštěném úseku mezi vesnicemi zastihl spolužák Robin. Nebyli si nijak blízcí, znali se vlastně jen od vidění. Možná proto Bára zpočátku nepocítila strach, když ji chlapec stáhl ze silnice k potoku. Její osud byl ale v tu chvíli zpečetěn. Robin ji ubodal nožem přímo do tváře, poté ji svlékl a sexuálně zneužil. „Podle jeho slov asi ještě žila, když ji hodil do potoka,“ popsal později primář Jiří Švarc z Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Robin chladnokrevně zametl stopy, spálil zkrvavené šaty v kotli a uklidil sperma. Nebyl pod vlivem alkoholu ani drog. Spal klidně.
Obě vesnice byly v šoku. Bářin otec ten večer přiběhl do hospody s tím, že se jeho dcera ztratila. Místní muži se rozdělili a hledali ji. Tělo našel strýc jednoho z místních chlapců – leželo hlavou v potoce, nedaleko silnice. Bylo jasné, že pachatelem musel být někdo místní. Na Nový rok nejezdily vlaky ani autobusy a neznámého vozidla by si někdo určitě všiml.
Devět měsíců strachu a odhalení DNA
Pachatele se nedařilo dopadnout. Podezření padalo na sousedy, dokonce na ukrajinské dělníky ubytované v nedaleké obci. Napětí rostlo, lidé se jeden na druhého dívali s nedůvěrou. V hospodě se nakonec muži domluvili, že podstoupí hromadné testování DNA, aby očistili svá jména a vrátili vesnici klid. Policie odebrala stovky vzorků – nejprve od dospělých, poté od mladistvých. Po devíti měsících, při 632. vzorku, přišel šok: vrahem byl teprve čtrnáctiletý Robin.
Znalecké posudky odhalily děsivou pravdu. Chlapec trpěl útočným sadismem, jednou z nejzávažnějších sexuálních deviací, při níž člověk dosahuje vzrušení brutálním týráním oběti, často spojeným s vraždou. Psychotesty ukázaly podprůměrné IQ a hlubokou duševní poruchu. „Vraždu plánoval do posledního detailu,“ uvedli lékaři. Přestože se zdál být pohledným klukem drobné postavy, brutalita jeho útoku vedla kriminalisty k domněnce, že pachatelem je dospělý muž.
Robinovo chování už před vraždou budilo obavy. Ve škole nespolupracoval, kreslil pornografické obrázky, kradl, obtěžoval spolužačky a rád jim ubližoval. „Pokud se bránily, praštil je nebo jim podrazil nohy,“ popsali učitelé. Přesto vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně odhalilo pouze poruchu chování, nikoli hlubší deviace. Robinův domácí život také nepřispíval k jeho stabilitě. Matka, která ho porodila v sedmnácti, se o něj příliš nestarala. Pila a měla zdravotní problémy. Vychovávali ho prarodiče, ale Robin měl v domě vlastní místnost, kde posiloval a celé dny sledoval pornografii.
Život za zdmi ústavu
Jako nezletilý unikl Robin trestnímu stíhání. Místo vězení putoval na dva roky do Psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde podstupoval skupinovou terapii a dostával injekce na snížení testosteronu. Falometrické vyšetření potvrdilo jeho sadistické sklony. „Taková deviace je extrémně nebezpečná,“ varoval primář Jiří Švarc, který jako jediný navrhl chirurgickou kastraci, ale narazil na odpor kolegů kvůli etickým obavám a obavám z reakce ochránců lidských práv.
Po Bohnicích následovala ochranná výchova ve speciálním ústavu v Boleticích u Děčína, určeném pro zvlášť nebezpečné mladistvé. Později byl Robin přemístěn do pražského ústavu Klíčov s volnějším režimem, kde se vyučil kuchařem. Podle ředitele ústavu Patrika Matouše se choval vzorně a dokonce zabránil plánované vraždě vychovatele. Přesto jeho propuštění v lednu 2010, ve věku devatenácti let, vyvolalo v Kmetiněvsi a Hospozíně paniku. Obavy zesílily, když se šířily zvěsti, že Robin se pohybuje s pochybnou partou, možná narkomany.
Robinův čistý trestní rejstřík – díky tomu, že vraždu spáchal jako nezletilý – znamenal, že nepodléhal žádnému zákonnému dohledu. „Záleží jen na něm, jestli bude docházet na léčbu,“ uvedl ředitel bohnické léčebny Martin Hollý. Robin slíbil, že bude pokračovat v ambulantních návštěvách v Bohnicích, ale nikdo mu to nemohl nařídit. Stačilo by, aby přestal brát léky nebo se uchýlil k alkoholu či drogám a riziko recidivy by dramaticky vzrostlo.
Návrat ke zločinu
Robinův pokus o „nový život“ po propuštění z ústavu v lednu 2010 se rychle proměnil v sérii dalších deliktů. Už od roku 2008 se jeho jméno objevovalo v policejních záznamech. Mezi jeho provinění patřily opakované útěky z ústavu Klíčov – celkem třicetkrát porušil úřední rozhodnutí. V lednu 2011 se na pražském Žižkově zapojil do bitky, kde s devíti kumpány zmlátili muže. O několik měsíců později se účastnil další bitky ve Vysočanech, tentokrát s pěti společníky. V únoru 2012 byl vyšetřován pro krádež mobilního telefonu a v srpnu téhož roku údajně v baru na Proseku okradl někoho o mobil a peníze. V listopadu 2012 se dopustil výtržnosti, když na Proseku rozbil vchodové dveře. V březnu 2013 fyzicky napadl muže, který bránil ženu před Robinovým slovním útokem. V červenci 2013 společně s přítelkyní Petrou okradl jejího dědečka o 92 tisíc korun; děd později zemřel a Robin za tento čin vyvázl s podmínkou. V srpnu 2013 ujel od dopravní nehody pod vlivem alkoholu a drog, za což opět dostal podmínku. Vrcholem jeho kriminální dráhy se stal leden 2014, kdy pod jménem Robert Prokopec společně s Tomášem Stejskalem, někdejším mistrem ČR ve skateboardingu, oloupil muže v letňanské herně. Pod záminkou odvozu na diskotéku vylákali oběť, která vyhrála 13 tisíc korun na automatech, do auta, ohrozili ji zbraní a sebrali peněženku. Tento čin vedl k jejich zatčení v dubnu 2014.
Vražda v Kmetiněvsi odhalila zásadní nedostatky v českém právním systému. Do roku 2011 totiž chyběl mechanismus, který by Robina donutil pokračovat v léčbě nebo se hlásit úřadům. Na popud tamních občanů tehdy vláda odsouhlasila na návrh ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, který navrhnul radikální změnu v trestání dětí do 15 let. Zatímco tenkrát je soud mohl i za vraždu jen poslat do pasťáku, a to pouze do jejich devatenácti let, v současné době soud na doporučení lékařů může nařídit ústavní léčbu i na celý život.
Zdroje:
